Španělské mušky: jed, který se prodával jako lék na lásku

Duben 1869, Sidi-bel-Abbès ve francouzské severní Africe. Několik praporů francouzských vojáků staví novou základnu a v květnu začíná přibývat nemocných s podivnými příznaky.¹ Mají sucho v ústech, bolí je žaludek, pořád musí močit a močení je bolí.¹ Někteří mají bolestivé, dlouho trvající erekce.¹

Lékař nakonec najde, co mají společné: vojáci chytali a jedli žáby z řeky u tábora a ty se živily brouky z rodu Mylabris, kteří do vody padali ze stromů.¹ Erekci měli, potěšení z ní podle všeho žádné.¹ Jed těch brouků, kantaridin, se po tisíciletí používal jako prostředek na sex.² Prošli jsme staré lékopisy, knihy o impotenci a studie a hledali, odkud ta pověst je a co z ní vychází.

Brouk, ne muška

Španělské mušky nejsou mušky, je to společné jméno pro několik druhů brouků puchýřníků, kteří žijí ve Středomoří, na Blízkém východě i v Británii, a sušený rozdrcený prášek z nich obsahuje 0,4 až 1 % kantaridinu.¹ Polívkova květena z roku 1901 zná puchýřníka lékařského jako zeleného brouka, který zavání pižmem a někdy se objeví v takovém množství, že ožere stromy do holá.³

Už Plinius věděl, že je to jed s ukrutnými bolestmi močového měchýře. Popsal, jak lékař z Egypta léčil Neronova přítele Cossina nápojem z těch brouků a pacient zemřel.⁴ Lékař V. G. Vecki v roce 1899 vysvětlil, proč se z jedu stalo afrodiziakum. Kantaridin se vylučuje močí, dráždí močové cesty a erekce je následek toho zánětu.⁵

„Doses of cantharides so small that they do not cause any perceptible inflammation of the urinary passages do not cause erection, and doses so large as to cause energetic erections are creative of such dangers that only the despair of a patient or the ignorance of a physician can give rise to a thought of applying them.“⁵

Dávky tak malé, že nevyvolají znatelný zánět močových cest, erekci nevyvolají. Dávky tak velké, že vyvolají silné erekce, jsou tak nebezpečné, že na ně může pomyslet jen zoufalý pacient nebo nevědomý lékař.

William Acton v roce 1875 citoval lékaře, který skoro nepotkal impotentního muže, jenž by užívání nelitoval.⁶ Kingův dispenzář z roku 1905 popisuje i zneužívání: prášek nebo tinkturu podstrkovali ženám do kávy, čokolády, vína nebo piva.⁷

Co říkají čísla

Toxická dávka kantaridinu může být jen 3 mg a smrtelná 32 mg.¹ Po polknutí přijde pálení v ústech a v krku, křeče v břiše, zvracení, průjem a krev v moči.¹ Muž, který zemřel po prášku spolknutém kvůli sexu, ho podle odhadu snědl 26 až 45 mg.⁸ Rybář, který si chtěl udělat „sexy“ návnadu a pak si olízl palec, zemřel za šest hodin.¹ Lékaři z jednoho urgentního příjmu popsali v roce 1996 čtyři otravy s bolestivým močením a tmavou močí, u dvou pacientů i poruchu srážení krve.⁹ Protijed neexistuje a léčba je jen podpůrná, psali to v roce 1905 i v roce 2020.⁷¹⁰

Studii, která by kantaridin zkoušela na lidech jako afrodiziakum, jsme v PubMedu nenašli. Přehled afrodiziak z roku 2015 je jednoznačný: rizika španělských mušek nejspíš převáží jakýkoli užitek a mají se vynechat.¹¹ To, co se pod jejich jménem prodávalo, navíc často s broukem nemělo nic společného, jedny „pseudo španělské mušky“ obsahovaly vitamin C, cukr a papriku.¹

Verdikt

Španělské mušky jsou jed, ne afrodiziakum, a erekce, kterou vyvolají, je příznak otravy.⁵¹ Moderní lékařství kantaridin používá, ale jen na kůži, na bradavice a molluscum, a i tam způsobuje puchýře a bolest.¹²¹³

V registru zdravotních tvrzení EU ani v katalogu nových potravin kantaridin není a česká vyhláška o doplňcích stravy ho nezná, protože vyjmenovává jen rostliny.¹⁴¹⁵¹⁶ Při otravě nevyvolávej zvracení, čínská příručka upozorňuje, že jed silně dráždí sliznici trávicího traktu.¹⁷ Kdo něco takového spolkne nebo si tím potřísní sliznici, má jet hned k lékaři a nečekat na příznaky. Potíže s erekcí řeš s lékařem, článek lékařskou radu nenahrazuje.

Zdroje (17)

1. P. V. Taberner: Aphrodisiacs. The Science and the Myth, Philadelphia 1985 (kapitola 5, Spanish Flies, s. 103–111; kapitola 4, Herbalism and Quackery, s. 98–99 a 172).
2. Aphrodisiacs past and present: a historical review, Clin Auton Res 2001, PMID 11758796. https://doi.org/10.1007/BF02332975
3. F. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek z roku 1901 (Puchýřník lékařský jako škůdce jasanu, s. 297–298) – volné dílo, dá se citovat doslovně.
4. Plinius starší: The Natural History, přel. J. Bostock a H. T. Riley, sv. 5, London 1856 (kniha XXIX, kap. 30, s. 404) – volné dílo.
5. V. G. Vecki: The Pathology and Treatment of Sexual Impotence, Philadelphia 1899 (Cantharides a cantharidin, s. 239–240) – volné dílo.
6. W. Acton: The Functions and Disorders of the Reproductive Organs, London 1875 (oddíl o cantharides, s. 236–237) – volné dílo.
7. H. W. Felter, J. U. Lloyd: King’s American Dispensatory, 18. vyd., sv. 1, Cincinnati 1905 (Cantharis, s. 426–430) – volné dílo. https://archive.org/details/kingsamericandis01kinguoft
8. A fatal case of poisoning with cantharidin, Forensic Sci Int 1992, PMID 1398375. https://doi.org/10.1016/0379-0738%2892%2990144-l
9. Poisoning from “Spanish fly” (cantharidin), Am J Emerg Med 1996, PMID 8765116. https://doi.org/10.1016/S0735-6757%2896%2990158-8
10. A Potentially Fatal Aphrodisiac: Cantharidin Poisoning, Acta Med Port 2020, PMID 32238244. https://doi.org/10.20344/amp.11567
11. Natural Aphrodisiacs - A Review of Selected Sexual Enhancers, Sex Med Rev 2015, PMID 27784600. https://doi.org/10.1002/smrj.62
12. Topical cantharidin use in dermatology: an updated review, Dermatol Online J 2024, PMID 40526950. https://doi.org/10.5070/D330664680
13. Efficacy and Safety of Topical Cantharidin Treatment for Molluscum Contagiosum and Warts: A Systematic Review, Am J Clin Dermatol 2018, PMID 30097988. https://doi.org/10.1007/s40257-018-0375-4
14. Registr zdravotních tvrzení EU podle nařízení (ES) č. 1924/2006 (kontrola 15. 10. 2026).
15. Katalog nových potravin EU a unijní seznam povolených nových potravin (kontrola 15. 10. 2026).
16. Vyhláška č. 58/2018 Sb., o doplňcích stravy a složení potravin.
17. J. K. Chen, T. T. Chen: Chinese Medical Herbology and Pharmacology, City of Industry 2004 (Ban Mao / Mylabris, s. 1049–1050).